Jdi na obsah Jdi na menu
LovecPokladu.cz - detektory kovů
 


Četnictvo v naší zahraniční armádě

17. 4. 2007

Četnictvo v naší zahraniční armádě


Historie čs. zahraniční armády za skončené právě války byla by neúplná bez kapitoly, kterou v ní tvoří historie našich polních četníků.

Od května r. 1938 stály naše četnické oddíly s ostatními složkami SOS na hranicích republiky. Když byly po osudovém mnichovském diktátu nuceny odtud ustoupit, začaly ihned z nich přecházet hranice ti, kteří se rozhodli o kus dále chopit se opět zbraně, jež jim byla doma z rukou vyražena. V Malých Bronovicích u Krakova v táboře čs. vojenské skupiny byli naši četníci od začátku velmi četně zastoupeni.

Tehdejší polská armáda se zajímala zejména o naše letce. Na straně beckovské vlády nebylo však pro to dosti pochopení a dobré vůle. Proto čtyři početné transporty čs. dobrovolců odjely brzy do Francie a spád událostí po 1. září 1939 rychle vyřídil i osud ostatních. Větší část se jich dostala do SSSR, menší do Rumunska. Z našich polních četníků sešli se mnozí ve výcvikovém táboře v Agde na jižním pobřeží Francie. Postupně byl jejich počet rozmnožován o další, kteří se dostali do Francie přes Maďarsko a Jugoslavii. V prosinci 1939 byl při čs. divisi ve Francii zřízen oddíl polního četnictva pod vedením kpt. četnictva Františka Divokého, bývalého okresního četnického velitele v Plzni.

Služba našich polních četníků ve Francii byla za německého náporu perná. V době svízelných situací na frontě, kdy armáda podléhala duševní depresi, bylo jim zdolávat neobyčejně těžké úkoly. Horké chvíle zažili potom při pádu Francie a při ústupu do Anglie.

V Anglii se náš oddíl polního četnictva (OPČ) brzy zrestauroval. Po stránce organisační musil se ve Francii podrobit jistým odchylkám po způsobu francouzském, v Anglii po způsobu britském, avšak povinnosti polních četníků zůstávají v každé armádě v podstatě stejné a spolupráce s britskou Military Police byla proto vždy velmi dobrá.

V zahraničí vzpomínali naši polní četníci velmi často na kolegy doma. Hovory o tom, jak těžko se jim slouží pod komandem nacistických zločinců, bývaly takřka denně na pořadu. Toužili jsme setkat se s nimi opět v domově, avšak ve svobodném domově, a netrpělivě jsme čekali na invasi.

Konečně přišel rok 1944 se všemi velikými událostmi. Čs. samostatná brigáda se vylodila v Normandii a boje u Dunkerque měly zcela jiný ráz nežli boje ve Francii v roce 1940. Tehdy byla nacistická vojska ve vrcholném rozmachu svých sil, tentokrát však my jsme je bili!

Ve Francii nalezli jsme po přistání jenom trosky francouzského četnictva. Garde mobile, francouzské bezpečnostní oddíly, podobné naši pohotovostním oddílům skládající se většinou z vysloužilců cizinecké legie, za vlády kolaborantů se příliš přizpůsobily požadavkům okupantů. Zato v Paříži se dovedly všechny složky bezpečnostní služby sorganizovat a 25. srpna 1944 postavit se v čelo povstání pařížského lidu.

Byli jsme pochopitelně zvědavi na naše četníky a ostatní bezpečnostní složky, sloužící za nacistické okupace. Shledali jsme s dostiučiněním, že naši doma si páteř ohnout nedali ani pod nejtěžším tlakem a drželi se statečně. Až na řídké celkem případy, které ostatně se vyskytují vždy a všude.


Prap. Karel K.

Poznámka:

Přivítám jakékoli další poznatky o našem polním četnictvu za II. světové války a rád je také na těchto stránkách zveřejním. Pokud někdo z návštěvníků těchto stránek má povědomost o tom, jaké byly např. další osudy kpt. Františka Divokého (možná badatelé z Plzně a okolí), podělte se s námi o své poznatky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář