Jdi na obsah Jdi na menu
LovecPokladu.cz - detektory kovů
 


Stíny v nás

2. 5. 2007

Tak jsem si u pana Jurmana objednal knihu pod názvem Stíny v nás. Jakmile jsem ji obdržel, nedočkavě jsem roztrhal papír, ve kterém byla zabalena, zběžně jsem ji prolistoval a dal se do čtení. A v ten moment se stalo něco neuvěřitelného. Zapomněl jsem na okolní svět, čas přestal existovat a strhující děj tří úchvatných příběhů mě doslova pohltil.

O pocitech, které jsem prožíval při čtení této knihy, je zbytečné se zmiňovat. Nedají se prostě popsat. Úžas, údiv...

První příběh pojednává o vraždě čtyř přibyslavských četníků, kterou v říjnu 1944 spáchali partyzáni jako odvetu za zastřelení dvou příslušníků odboje.

Děj příběhu druhého nás zavede do malebného městečka Třešť v prvních květnových dnech roku 1945. Stateční vůdci zbabraného povstání utekli do okolních lesů, jakmile se ve městě objevila menší německá jednotka a tak za oběť následného nacistického běsnění padlo několik desítek mladých mužů z města a okolí.

Třetí příběh se odehrává v prvních poválečných letech. Oddíly banderovců chtějí projít z východu na západ. Na východě je pronásleduje sovětská NKVD a polská bezpečnost, na našem území zase armáda a Sbor národní bezpečnosti. Projdou jen  někteří. Po celou dobu jsem se domníval, že všichni banderovci byli jen vyvrhelové a zločinci, zatížení zlou minulostí. Nebylo tomu tak u všech. Toužili po svém vlastním státě, po samostatné Ukrajině a také za svou myšlenku bojovali. Co je na tom špatného? Až po mnoha letech se jejich sen naplnil. Pozoruhodné a obdivující je, že se nebáli za svou vlast bojovat i za krajně nepříznivých okolností. Bohužel ve špatné době se spojili se špatným spojencem. A to bylo jejich prokletí.

Mnoho našich vesnic a vesniček, měst a městeček, má své temné stíny, na které by se nejraději zapomnělo. Proč oživovat minulost? Vždyť už je to tak dávno. Zaplať pánbůh za to, že se najdou lidé, kteří minulost, byť pro mnohé z nás tak nepříjemnou, dokáží oživit a objektivně zhodnotit. Za to patří panu Jurmanovi velký dík.

I má rodná vesnice má svůj vlastní temný stín, o kterém se dlouhá léta vědělo, ale taktně mlčelo. Těsně na konci války se přes mou vesnici vraceli do svých domovů dva starší němečtí vojáci. Nebyli to Němci z původního říšského území, ale z okraje Sudet. Svůj domov měli ve vesnici vzdálené několik kilometrů od mé vesnice. Bohužel však u naší vesnice natrefili na naše hrdinné partyzány o kterých předtím nebylo ani vidu, ani slechu. Ti je okradli o to poslední, co u sebe měli, místní občan musel pod pohrůžkou zastřelení pro ně vykopat hrob a ač oba vojáci prosili o milost, byli zastřeleni. A tak kousek za mým domem odpočívají dodnes v neoznačeném hrobě.

Nejsem přítelem velkých slov a dlouhých recenzí. Nezbývá mi, než knihu všem vřele doporučit. Tak kvalitní knihu jsem již dlouho nečetl. Bližší informace o této publikaci naleznou zájemci v Oblíbených odkazech pod odkazem Vydavatelství Jurman.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář