Jdi na obsah Jdi na menu
LovecPokladu.cz - detektory kovů
 


První četnický psinec zřízený v Písku v roce 1915

10. 6. 2007

První četnický psinec zřízený v Písku v roce 1915

..."Má-li pes vůbec a cvičený zvláště význam pro mnohého člověka, jest nepostradatelný ve službě bezpečnostní," psalo se začátkem dvacátých let v odborné literatuře. Fakt, který si uvědomovali zejména četníci při výkonu své služby…i rozhodli se založit psinec“...Tolik soudobá literatura faktu.



Ale pojďme k faktům zjištěným v současnosti. Ačkoliv se Evropa již zmítala ve víru války, byl v roce 1915 zřízen u rakouského četnictva první psinec financovaný ze státních prostředků. Psinec vybudovaný v Písku vedl v policejní kynologii již známý rytmistr Theodor Rotter.



Písecký psinec dodával každoročně určitý počet služebních psů pro jednotlivá četnická velitelství a jeho správce byl zároveň pověřen prováděním odborné inspekce četnických stanic se služebními psy.


V době státního převratu bylo na území nově vzniklého státu celkem 27 služebních psů a to v píseckém psinci a na četnických stanicích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Psinec byl však vzhledem k nedostatku finančních prostředků zrušen a psi, někteří vzhledem ke svému stáří neupotřebitelní, byli rozprodáni.



Absence vycvičených psů ve výkonu četnické služby se nadále prohlubovala. V roce 1921 se začaly na ministerstvo vnitra, do jehož působnosti četnictvo připadlo, množit žádosti a prosby jednotlivých četníků, aby jim bylo povoleno „chovat služebního psa a bráti jej s sebou do služby.“



Argumentem bylo využití předností psa nejen ve službě pátrací, ale i pro zajištění bezpečnosti jejich vůdců, což bylo v poválečném období představovaném enormním nárůstem zločinnosti více než aktuální. Jednotlivá zemská četnická velitelství ministerstva vnitra zmocnilo k povolování držby a výcviku vlastních čistokrevných psů plemen německý ovčák, dobrmanský pinč a airdelterrier a to na útraty vlastníka. Vodění psů do služby bylo vázáno na vykonání odborné zkoušky před komisí k tomu účelu ustanovenou a závazku držitele, že v případě potřeby propůjčí psa k účelu bezpečnostní služby v celém soudním okrese.



Na základě výsledku uvedených hlášení bylo ministerstvu vnitra navrženo, aby převzalo vydržování těchto psů po dobu jejich používání v bezpečnostní službě.



O zřizování četnických stanic se služebními psy zásadně rozhodovalo příslušné zemské četnické velitelství. Nejdříve se takové stanice zřizovaly přednostně na místech, kde se počítalo se zvýšeným ohrožením bezpečnosti, tedy tam, kde byla nutná zvýšená ochrana životů, zdraví i majetku.



Jak zjišťujeme z denního rozkazu Zemského četnického velitelství v Bratislavě: ..."pracuje se v ministerstvu vnitra na řešení otázky chovu policejních psů a jich upotřebení ve službě bezpečnostní"…



Na našem území v roce 1921 začali jednotlivci z řad četnictva zasílat na ministerstvo vnitra žádosti o povolení mít služebního psa s následným využití ve výkonu služby. Žádostem bylo postupně vyhověno s podmínkou, že psi musí složit odbornou zkoušku před komisí.



V rozkazu ze dne 10. května 1921 je velitelům četnických oddělení uložen úkol vyšetřit a nahlásit, kdo z četníků je majitelem čistokrevného policejního psa (tedy německého ovčáka, dobrmana, airdelterriéra nebo případně rotvajlera) a zda, a za jakých podmínek, by byl ochoten jej použít ve službě.



I přes nedostatek finančních prostředků četnická správa, ve snaze zajistit četnictvu moderní pomůcky k usnadnění výkonu obtížné služby, jakož i rodící se pátrací služby, začala vážně uvažovat o znovu vybudování instituce služebních psů četnictva. Základem nové organizace byly samozřejmě dosavadní bohaté zkušenosti. Rovněž došlo k navázání spolupráce s odbornými kynologickými organizacemi v Praze a v Brně s cílem zapojení široké odborné veřejnosti pro uvedenou myšlenku. Za pomoci Klubu pěstitelů policejních a ušlechtilých psů v Praze, který poskytl svoje cvičiště v Praze na Pankráci se dne 27. listopadu 1921 uskutečnily první zkoušky policejních psů československého četnictva.



Návrhy na vykonání zkoušky majitelů vlastních policejních psů a psů samotných měly být ministerstvu předkládány čtvrtletně vždy do 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října.



V rozkaze č. 53 z téhož roku se hovoří o psu jako o důležité pátrací "pomůcce", nezbytné pro moderní bezpečnostní službu. Současně je však konstatováno: ...“padá zde také na váhu, že osobní bezpečnost službu konajícího muže jest najmě v krajinách odlehlých a nejistých přibráním policejního psa značně zvýšena.“...



Zemská četnická velitelství byla zcela oprávněna povolit, aby četník mohl držet na stanici svého psa a to na vlastní útraty. Prvními psy, užívanými v prvorepublikovém četnictvu, byli tedy psi soukromí. Nesměli však být bráni do služby, dokud se pes i jeho pán („vůdce“) nepodrobil odborné komisionálni zkoušce a nezískal ministerské povolení (Výnos MV ze dne 11.5.1921).


Souhlasil-li majitel takového psa, že jej v případě potřeby propůjčí bez výhrady k bezpečnostní službě v příslušném soudním okrese, ministerstvo převzalo výlohy za stravování, ošetřování a pojištění. V opačném případě vše hradil majitel psa.



Výcvikem policejního psa nesměla být v žádném případě narušena služba a až do získání oprávnění ručil majitel za veškeré způsobené škody. Takový byl stav v roce 1921, tedy před přijetím zkušebního řádu. Ani poté však nebyl vytvořen ucelený a jednotný systém výcviku služebních psů. I nadále četnická instrukce uváděla zákaz vodění psů (jako v r.1851), nyní však s výjimkou psů služebních.



Z podnětu výše zmíněného klubu byl 12. ledna 1922 ministerstvem vnitra přijat zkušební řád pro výcvik policejních psů československého četnictva a to výnosem číslo 2.427/13. Každý pes používaný ve službě musel splnit přezkoušení podle tohoto řádu před zkušební komisí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář